Potřeba? Berlička?

Cigareta,káva, dortík, sklenka alkoholu, dieta, droga, partner, partnerka, rodiče, vztahy, peníze, reklama, dluhy, mobil, PC, věci....O co vše je možné se opřít, co všechno nás podpírá, abychom se udrželi na vlastních nohou? Je možné se opřít o sebe sama? Dokážeme to ještě? A je to v dnešní době možné? Umíme  být Ne - závislí?

Osobnost člověka a jeho potřeby

Maslowova pyramida

Pyramida lidských potřeb, kterou definoval americký psycholog Abraham Harold Maslow ve čtyřicátých letech minulého století. Podle jeho výkladu máme pět základních potřeb, seřadil je, určil jim pořadí, takové, které odpovídalo potřebám lidí v oné době.

• potřeba bezpečí, jistoty
• potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti
• potřeba uznání, úcty
• potřeba seberealizace
• fyziologické potřeby

Výše uvedené čtyři kategorie Maslow určuje jako vedlejší potřeby, pátou potřebu jako existenční, nebo růstovou potřebu.

Nejvýznamnější fyziologické potřeby, například dýchání, regulace tělesné teploty, jídlo, pití, spánek vylučování a vyměšování, fyzické aktivity, rozmnožování atd. bere dnešní velice těžce popsatelná doba s naprostou samozřejmostí, bez výhrad, dokonce bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. A přitom právě ony jsou nejpodstatnější pro rozvoj těch ostatních. V momentě, kdy jsou v pořádku fyziologické potřeby, vznikají potřeby jiné, ostatní.

Cituji – „Je dokázáno, že uspokojování vyšších potřeb (estetických, duchovních) může napomoci v krajních situacích (nouze, nedostatek, strádání) lidského života, ve kterých je možnost uspokojování nižších potřeb omezena či znemožněna.“

Za nejpodstatnější považoval Maslow potřebu seberealizace, čímž označuje lidskou snahu naplnit svoje schopnosti a záměry. Dále byl také přesvědčen, že výkonnost člověka povzbuzuje materiální a sociální zabezpečení, jistota v zaměstnání, v rodině, ve společnosti, morální jistota, jistota bezpečí, zdraví, touha po seberealizaci, sounáležitosti, potřeba naplněné lásky ke všemu a ke všem. Jedině šťastný a spokojený jedinec může podat stoprocentní výkon všude tam, kde je to potřeba. V zaměstnání, ve společnosti, v rodině, ve vztahu s nejbližším soukromým okolím. Špičku pyramidy pak zdobí pojem sebetranscendence, řekněme laicky duchovní potřeba. Maslow věřil, že je třeba se také zabývat vrcholnými zážitky – Cituji - Krátké a zřídkavé momenty inspirace, extáze, uvolnění tvořivé energie, jakož i cesta k dosahování osobního růstu a naplnění.

Otázka zní, jak bychom tuto teorii poskládali v dnešní společnost, ve středu Evropy, v době takzvané integrace, která se třese v od základu v základech, ve společnosti, kterou sebetranscendence zajímá asi tak, jako pana Maslowa, co bude s jeho pyramidou o sto let později. Úkolem tu není studium, jestli dnešní společnost stojí o seberealizaci, zda jsou motivováni pouze fyziologickým uspokojováním, fyzickým mamonem. Přesto ruku na srdce, klid, pohodu, vyrovnanost známe tuším jedině tak možná, snad z vánočních pohledů, o kterých tušíme, že snad kdysi existovaly.

Stabilita hodnot, osvěta, výchova – Auguste Comte, Max Weber a jeho ˇmyšlenka o vztahu ekonomiky a náboženství, kulturní kapitál Perra Bourdieua a mnoho dalších sociologů a jejich teorií nám mohou dát odpovědi na otázky, které nás napadají během našich obyčejných všedních dnů, starostí, typu nákup, děti, práce atd. Bohužel se nás moc neptá.

Z východních filosofií vane jistý názor, že kdyby se propojila se západní filosofií, došlo by k transformaci. Západní svět, žijící v přebytcích, hledající podstatný smysl života by se podělil s pokornou bídou, plnou duševní čistoty a krásy z východu. Touto myšlenkou se zabýval Mistr Osho, který už bohužel filosofuje někde úplně jinde, a rozhodně nebyl sám. Tato teorie mě velmi oslovila, a představa, že bych vyměnila svůj způsob života, o kterém bych rozhodně nemluvila jako o západním, za pokorný život plný meditací mě láká. Takových meditací, které učí člověka pokoře k sobě, životu, k okolí, bližním, bezpodmínečné lásce, tvořivost, intuici, strachu, důvěrnosti, odvaze a rovnosti. Jeho teorie, že meditací má být každá vteřina lidského bytí, 24 hodin denně by se podle mého názoru měla vyučovat hned od útlých věků. Možná by Maslowova pyramida nemusela obsahovat slovo potřeba, protože pocit jistoty a bezpečí si zajistíme bezpodmínečnou láskou, kterou dáme všemu a všem, přijetí a sounáležitost nám vrátí ona láska, uznání a úctu si je třeba zasloužit, tady nepomůže ani pyramida z Gizy, a seberealizaci najdeme ve tvořivosti. Zvláště, naučíme -  li se všechno co děláme, dělat kreativně s dětskou hravou tvořivostí. Jestliže mám co dát, pak dám, nečekajíce na poděkování, cestou k dalším potřebným jistě potkám dík v podobě usměvavých šťastných lidí, žijících jistě a bezpečně, milujíce všechno a vše, vyznávajíce úctu, pokoru a svůj život jako dar.  Myslím, že osobnost v pravém smyslu slova NEPOTŘEBUJE. Otázka zní, zda je to dobře pro společnost, ve které průměrný východní Evropan žije.

Potřeba  - nezbytnost, požadavek, nedostatek něčeho nezbytného. Jak relativním pojmem se toto slovo v dnešní době stalo, je vidět na každém, každodenním kroku současného spotřebitele, který o nezbytnosti díky všemožným druhům médií naprosto pozbyl povědomí. Potřebu si každý vysvětlujeme logicky po svém, konec konců máme na to právo. Máme právo potřebovat cokoliv, jakékoliv množství, v jakémkoliv směru. Nezbytnost, postulát, nárok, potřeba. Nutně potřebujeme ke svým životům statky všemožných druhů, kvalit, množství, a ani ve snu nás nenapadne že, hodnota jedné strany mince, jménem Deprivace, (tedy nedostatečné uspokojení důležitých psychických či fyzických potřeb, s následkem citového strádání, nedostatek citů a emocí, které v tom lepším případě potlačujeme, protože je nepotřebujeme, protože se nehodí, nenosí, stydíme se za ně, a vůbec) má shodnou nominální hodnotu jako její protistrana Potřeba. Z vlastní zkušenosti ovšem už dávno znám a vím, že nezbytná potřeba koupě drahého parfému rozhodně není, a nikdy nemůže být kvalitní satisfakcí, ani zadostiučiněním pro uražené ego, načechranou ješitnost, zarytou sobeckost, ujíždějící životní vlak, vzdorovitý truc, a další mnohé exklusivní, nedílné součásti našich vzácných povah. Necháme se dobrovolně deprivovat společností, strádáme z nedostatků, potřebujeme, a nikdy nepřestaneme potřebovat, spirála nabírá na síle. Psychologické poradny se k našim úžasům plní potřebnými, svoji návštěvností zaplňují přední místa v Evropské unii, zatímco my potřebujeme naplnit ještě jednu garáž, konto, to zahraniční, citovou a emoční díru na duši vyplníme silikonem, a v noci, při pečlivě zatemněných oknech zatínáme zuby a umíráme touhou po nenaplněných snech a láskách, za které se při rozednění se stejně zaťatými pěstmi jdeme rvát do všedních dnů, všedních starostí, ovšem s nevšední vervou, abychom se stali nevšedními svými potřebami.